Kateřina

14.04.2015 15:29
Toto je holka. Kdybych o ní měl napsat všechno, co mi běhěm těch dvou let (a něco), po které se známe, proběhlo hlavou, popřípadě srdcem, bylo by to mé jediné celoživotní dílo. Na víc by mi nevyzbyl čas. Proto si z její kůže půjčím pouze jednu šupinku, a napíšu si sem o ní zatím jen nepatrný zlomek:
 
Nepamatuji si to do detailu, ale z naší první procházky, před dvěma lety (a něco) mi v hlavě utkvěla skutečnost, že se ode mne během chůze neustále odpojovala, aby mohla ze země sbírat kolem cesty poházené odpadky (většinou plastového rázu), a aby je mohla, až budeme míjet koš, vyhodit do něj - tedy tam, kam odpadky patří. Přiznám se - říkal jsem si tenkrát vduchu: "Co blbne? To jí jako hrabe, se předvádí, nebo co?"
 
Dělala to pořád.
A dle možností - všude.
Na světě se válí hafo smetí, celé tuny. Ale ta holka si svůj nepatrný, dalo by se říct i - zanedbatelný zlomeček z toho všeho bordelu vždy posbírala. Když jsme bloumali přírodou, dokázala ty odpadky nést v rukách i několik kilometrů, než jsme dorazili k prvnímu koši, popelnici, nebo kontejneru.
 
Nedávno jsme se byli po dlouhé době opět potulovat spolu. V té největší divočině neměla co sbírat - logicky, kdo by do těch neschůdných terénů lezl? Jenom dva magoři - my, a my si odnášíme odpadky (do posledního vajglu) vždy s sebou. Ale jakmile jsme se přibližovali civilizaci, začalo se kolem cesty, tu a tam, opět objevovat smetí. Už bych si toho málem ani nevšiml - ale na okraji obce, do které jsme po několika hodinách došli, zamířila ta holka rovnou k první popelnici, do které začala házet posbírané odpadky, kterých měla nejenom plné ruce, ale i kapsy.
 
Stál jsem tam, díval se na ní, jak se zbavuje toho bordelu, aby mohla (a to zcela automaticky, aniž by si tím jakkoliv narušila idylku výletu) dál sbírat smetí kolem cesty, a vduchu jsem si musel říct: "Ne, neblbne, nehrabe jí, ani se nepředvádí. Ona je prostě taková. Kateřinax8
 
Promiň.