Zuzka z Lanšperku

Úzká cestička z vyhlídky hradu Lanšperk vede pod okny staršího rodinného domku, kolem kterého jsem procházel krátce po setmění. Jedno z oken bylo otevřené na ventilačku, a do tichého okolí se zpoza něj nesly živé tóny kytary a ženského zpěvu. Kdybych nevěděl, že je Zuzka Navarová po smrti, dal bych vše za to, že tam hraje a zpívá právě ona. Nádherné.
Několik minut, pět, deset, jsem pod těmi okny stál, kochal se pohledem na okolní usínající kopce, a tu chvíli mi podkreslovala ona nádherná hudba, kterou sem a tam, na pár vteřin, přerušilo mluvou malé dítko. Asi to byla mámina písnička uspávanka.

Cestou zpět jsem si říkal, že za tu kouzelnou chvilku jednou poděkuju ... ještě nevím jak, ale poděkuju. Zuzce.
Ještě jsem to neudělal ...