Ryjo de Žanéro

Nenechte se mýlit velkorysým titulkem, toto není cestopis, nýbrž krátký ranní vesnický příběh, chcete li - povídka, momentka, jak já rád říkám - jednohubka.

Dnes ráno jsem byl blízko veřejnému zostuzení a ponížení. O tuto mou exekuci, chcete li - popravu, chtěly se postarat tři dotčené dámy. Bylo to tak:

Zcela výjimečně, poprvé (patrně i naposled), jsem si svou pozdní snídani kupoval až za městem, tedy na vsi. Kdysi Jednota, dnes nazývá se Kůp. Bylo narváno, celá vesnice nakupovala. Pánové po domácku v teplákách, ženy utekly od ploten v zástěrách ... všichni se znali. Zkrátka vesnice. Mezi těmi všemi vesničany skvěla se ovšem jedna perla - dáma v letech, co jí fitness provází celým životem, na patách jehly, sukýnka mini z nejminovanějších, extravagantní kostýmek s krajkama, na hlavě klobouk alá hlavní dostih Velké Pardubické, dokonalý make-up, parfém šanel číslo pět, distingované vystupování.

Štěstí - u kasy ve frontě jsem se postavil přímo za perlu. Když už jsme byli téměř na řadě, povídá babička stojící za mnou perle stojící přede mnou:

- "Vám to dnes zase náramně sluší, Bohunko ..."

Prodavačka zpoza kasy se přidala:

- "Vy byste měla bydlet v jiném městě, ne tady na vsi, v nějakém velkém městě, v takovém nějakém módním ..."

Babička včetně celé fronty prodavačce přikyvovala ... a já, abych nezůstal pozadu, jsem bez rozmyšlení (ještě přiunaven předešlou bujarou nocí) řekl hned to první, co mě napadlo:

- "Ano, ano, třeba v Riu de Janeiru, tam co dělaj ten karneval."

Vážení, ne že bych kdy v Riu byl, ale tamní karneval je velká, nádherná, stylová a vkusná záležitost, to se všeobecně ví. Já chtěl být prostě před místní perlou světovej. Jenže - ony dámy si při mém slovu karneval nevybavily festival v Riu, nýbrž Maškarní bál v místní sokolovně.

Fronta ztichla, krám ztichl, všechny zraky visely na mně - urazil jsem Bohunku, místní jejich perlu.